pondělí 16. listopadu 2015

Život je od toho aby jsem ho žili

Je to hnus, co se v dnešní době děje ve světe.

Šikana, vraždy, korupce, týrání žen a dětí, testování kosmetiky na zvířatech, nelidské zacházení s lidmi i zvířaty, kácení deštných pralesů, drancování přírody a jejích zdrojů, lov pro zábavu, psychické týrání, ničení ozonové vrstvy a globální oteplování, kvůli chování lidí a teď i útoky v Paříži ale i jiných státech.

Tohle nelidské a hloupé chování k naší zemi a všemu žijícímu prostě nechápu.

Mám takový pocit, že já osobně jako "normální" člověk s tím nic nezmůžu, i když bych chtěla. O těchto obřích problémech rozhodují a něco s nimi dělají světové organizace a vlády, ovšem u těch to zrovna nevypadá, že by něco dělali.
Nebo spíše dělali něco, čím se situace změní. Ve zprávách, na internetu, v novinách atd. je spousta informací o tom, jak vlády diskutují a hlasují o různých věcech ale já jako občan prostě nevidím žádnou radikální změnu, která je zrovna teď potřeba.

Na druhou stranu každá snaha se cení i ty naše snahy, což je důležité.

Nenechme si ničit naší zem!!

A proto docházím s tímto závěrem.
Snažte se pro svět, své okolí a sami sebe udělat to nejlepší. Učte se, starejte se, pomáhejte, rozdávejte radost lidem kolem sebe a žijte daným okamžikem.
Ráda bych zkusila i něco takového, co vy na to? Skvělý nápad že, zkuste to také. I vykouzlení úsměvu na tváři se počítá.
tohle je naprosto geniální a stačí jen kousek papíru

Právě po teroru v Paříži jsem se zamýšlela nad tím, nedej bože, kdyby se to stalo u nás. Kdybych já a moji přátelé či rodina patřili do skupiny lidí, kteří byli v centru útoku (opravdu nedej bože! tohle se nesmí stát niky a nikomu) samozřejmě by mnou proběhl strach, pud sebezáchovy a snaha pomoci ostatním ale také bych litovala.
Litovala bych toho, že jsem si doposud život neužívala na plno.

Je to tak celý život jen čekám(v čem určitě nejsem sama) nejsem schopná vzít svůj život pevně do svých rukou.
Nechodím moc ven s přáteli ani rodinou, nejsem schopna získat nebo si najít lásku, protože jen čekám a doufám. Což je špatně.

Vedu prostě typický nudný život plný stereotypů.

Z čehož vyplývá, že by každý z Vás měl uchopit svůj život a začít žít na plno tak, aby jsem byli sami se sebou spokojení.

Je hrozné, že až taková situace ve mně vzbudí tento pocit ale je to tak.

Ode dneška se budu snažit žít na 1000 procent a vy byste měli také. Protože když ne teď tak kdy?

Stop větám začínajícím "Kéž bych tenkrát" , "Škoda že jsem tehdy" , "Pomatuješ tenkrát jak jsem...škoda že jsem to neudělal/tam nešli" ...

Malá inspirace motivace












Žádné komentáře:

Okomentovat